O zájezdu do Polska, který ve dnech 26. 4. – 1. 5. 2016 uspořádala PSNV-CZ, z. s.
Původně psáno pro e-Věstník PSNV 9/2016.
Kdysi, jak jsem se svěřil v Moderním včelaři, mi vytřela zrak Itálie. Ukázala mi, jak lze včelařit jednoduše až skoro nudně. Představte si: měli tam skoro všichni jeden druh úlu a ke všemu nerotovali. Nuda.
Velmi jsem váhal zda období, kdy by měl včelař dohánět skluz a připravovat vše, co nestihl včas připravit na sezonu, věnovat výletu do Polska.
Nakonec jsem se rozhodl, přihlásit se. A dobře jsem udělal. I Polsko mi ukázalo, že to s tou naší výjimečností není tak slavné, jak se tvrdí. Opět nám nikdo nezáviděl :) A bylo se kde a co přiučit.
Takže perlička číslo jedna z poslední zastávky, ta mě v podstatě přesvědčila abych jel. Farma na chov matek rodiny Wilde mě zaujala už v Moderním včelaři. Osobně je mi velmi sympatický chov matek v miniplemenáčcích a vidět na vlastní oči v tak velkém měřítku, že to jde i ve velkém, mě skutečně potěšilo. Vidět na tři tisíce miniúlků kolem vybudilo moji ješitnost a pýchu, že jsem to neměl kdysi špatně vymyšlené. V dávných dobách, kdy jsem si pohrával s myšlenkou, že budu víc včelařit a chovat matky, jsem měl v plánu využít velké množství rámků do almárek, které mi zůstaly z mých začátků, a spojit to s velmi rychlým jarním rozvojem v jejjch úzkovysokém prostoru. Opravdu nechápu proč naši předci z rozumného vysokého tvaru plodiště přešli na široký rámek a ke všemu jen 24 cm vysoký.
Na farmě zimují v miniplemenáčcích a na jaře z vyzimovaných včelstev osazují miniplemenáče.
A tak je zde první perlička: K zatížení stříšek používají půlky Íčka.
Ivana Langra nepůlí, jde o dlažební kostky. Nic převratného.
Zajímavá perlička číslo jedna, je ta, že poloha kostky určuje stav plemenáčku.
Jednoduché a prosté. Kombinací tento asymetrický tvar nabízí velké množství a navíc se pěkně bere do ruky.
Karel Jiruš
Fotogalerii sestavenou z fotografií různých autorů najdete zde.