Nebo jinak: Setkání včelařů a milovníků včel a produktů jejich píle na Studeném vrchu
Nebo ještě jinak: Včelaři sobě
Setkání na Babě (Studeném vrchu) nedaleko Hostomic, vlastně na kopci uprostřed země české, s krásnými vyhlídkami a poetickou Beobachtunsstelle, je už tradicí. A to tradicí, o níž lze napsat, že je nenapodobitelná. Proč? Odpověď je vlastně jednoduchá ...
Vymyslel ji náš kolega a pečlivý chovatel matiček Josef Horký, jemuž od začátku pomáhá celá jeho rodina, často i místní včelaři a jejich rodiny. A už několik let i PSNV. Proč? Protože takovéhle potkávání má své neopakovatelné kouzlo a PSNV má v tomto punktu co nabídnout. Vzniká tak velice kompatibilní komunita, jež se ráda potkává a probírá věci zásadní i marginální.
Vedou se hovory o včelách a všem, co s nimi souvisí, to je klíčová část programu. Vždy ale dorazí někdo, kdo má co říci k nějakému aktuálnímu tématu.
A k tomu se ochutnávají speciality, které přinesli ti, kterým tohle setkání učarovalo. Prostě taková normální akce v modelu, jak by potkávání včelařů mělo vypadat.
Zásadní a po výtce užitečné téma
Odborným tématem letošního setkání byly produkty včelí píle a jejich zpracování a uchovávání.
Ing. Jaroslav Lstibůrek si pro svůj výklad pochopitelně vybral dvě témata, totiž jak na medové víno, medovinu a spol., ale hlavně jak správně zpracovat, nepoškodit a uchovat ten nejdůležitější produkt včelí píle – med.
Došlo tedy pochopitelně na správné a co nejšetrnější vytáčení za co nejpříznivějších podmínek, na složité vztahy teploty, viskozity, na to, jak bránit šetrně krystalizaci či ji cíleně řídit pastováním. A jak poté takový med uchovávat, aby jeho degradace byla co nejmenší a nejpomalejší. Došlo pak i na enzymy, laktobacily ...
Skvělá a pro praxi velice užitečná přednáška. Co víc: ukázalo se, že presentaci lze udělat i pod širákem.
Hovory včelařské se pak logicky koncentrovaly na přednášená témata a byly správně dlouhé a stejně tak užitečné.
Nechyběly praktické ochutnávky přinesených medů, medovin a rozličných jejich mutací. A k tomu skvělý kančí guláš, který připravila rodina Horkých. Koláčky, buchtičky, dortíky, co napekly šikovné dámy ...
Taková setkání zůstanou dlouho v paměti a spolehlivě dobíjejí baterky.
Díky vše, kdož jakkoli přiložili ruku k dílu společnému. Zvláštní poděkování kolegovi Josefu Horkému a celé jeho rodině. A dámám, které vařily a pekly, zejména.
Komentovanou fotogalerii můžete shlédnout zde.
J. Matl